» Sociální revue

Dnem 1. února 2020 již Velká Británie není členem Evropské unie. Brexit vnáší nejistotu téměř do všech oblastí společenského života nejen v Británii, ale i mimo ni. Mezi lidmi kolují různé fámy, které jsou často zavádějící či často úplně smyšlené. Co se opravdu změní pro téměř čtyři desítky tisíc Čechů, kteří již v Británii pracují, a pro ty, kteří o práci v ostrovním království uvažují?

Již samotný brexit je do jisté míry fámou. Minimálně v těch základech, ze kterých se celý plán britského odchodu zrodil. Situace na pracovním trhu představovala jednu z nich. Nejčastěji uváděným důvodem, proč by měla země z unie vystoupit, byl právě požadavek dostat nekontrolovanou migraci z unijních zemí pod kontrolu. To mělo značně posílit domácí pracovní sílu, protože se ztíží podmínky pro vstup občanů jiných členských zemí do samotné Británie.

„Takto uvažovat je naprosto nelogické. Většina zaměstnavatelů – což dokazují i průzkumy přímo z Británie – takhle při výběru pracovníků nepřemýšlí,“ kroutí hlavou Radovan Hypš, ředitel pracovního portálu JenPráce.cz. Zaměstnavatelé by v tom případě totiž byli sami proti sobě, myslí si Hypš: „Cílem zaměstnavatele je maximalizace zisku, čehož může docílit jen spolehlivým a důkladným výběrem zaměstnanců. A pro ten jsou určující schopnosti a zkušenosti, nikoliv národnost.“ Tato slova potvrzují data z průzkumu CIPD v roce 2018, kdy více než dvě třetiny dotázaných zaměstnavatelů odpovídalo v souladu s tímto stanoviskem. U méně specializovaných profesí navíc upozorňují, že jim v podstatě nezbývá nic jiného než spoléhat na zahraniční pracovní sílu, protože Britové projevují o tyto pracovní příležitosti pouze pramalý zájem. Brexit i přes tuto chybnou premisu proběhl. Co očekávat od nadcházejících měsíců?

Nečekejte překotné změny

Podle Radovana Hypše se nezačne masivně propouštět. Reaguje tak na fakt, že minimálně do konce roku 2020 se vzájemný vztah Británie a EU pohybuje v režimu přechodného období, které slouží jako aréna pro vyjednávání budoucí spolupráce za co nejlepších podmínek pro obě strany. Nikdo z občanů z jiných evropských zemích se nemusí bát, že přijde v Británii na dlažbu, to stejné platí pro více než miliardu a čtvrt Britů působících v Evropské unii. Poté se přejde na povolovací režim, jehož základem se má stát „zásluhový“ systém zohledňující schopnosti každého žadatele. O status usedlíka si budou muset zažádat i ti, kteří již v současnosti v ostrovním království pracují. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR na svých internetových stránkách informuje, že občané ČR, kteří budou chtít nadále žít ve Spojeném království po 30. červnu 2021, se musí zaregistrovat v „EU Settlement Scheme“. V případě kladného vyřízení žádosti získají „status usedlíka“ nebo „předběžný status usedlíka“. MPSV dále nabízí podrobný manuál, jak v těchto situacích postupovat.

Společným jmenovatelem přesto zůstávají pocity nejistoty a nervozity. Velká Británie pravděpodobně zůstane s unií propojena skrze nějakou zónu volného obchodu, včetně pohybu osob, podobně jako tomu je v případě Norska nebo Švýcarska. Na druhou stranu, ani britští odborníci teď nedokážou odhadnout, co za změny v legislativě přinese vyvázání se ze systému evropského komunitárního práva. „Pokud u moci zůstanou konzervativci, pak můžeme s jistotou očekávat redukci práv zaměstnanců. Pokud to budou labouristi, připravme se na přesný opak,“ předpovídá Sarah Rushton, náborová manažerka HR agentury Moon Beaver. Ihned ale podotýká, že očekávat nějaké velké legislativní zemětřesení by bylo bláhové.

Radovan Hypš si myslí, že příležitosti ztracené ve Velké Británii vykompenzují ostatní členské státy: „Prvotním příznakem nervozity je strnutí na jednom místě. To se pravděpodobně stane i na vysoce kvalifikovaných pozicích. Tito zaměstnanci nebudou chtít riskovat ztrátu jisté práce, plány na další kariérní posun proto odloží, dokud realita změněná brexitem nedostane jasnější obrysy.“ To může dle jeho slov způsobit ztrátu zájmu potenciálních talentů o Británii, přičemž se jejich zrak stočí k jiným profesním výzvám v jiných státech. To nemusí být nutně pouze Evropská unie, podle analytiků může tento trend významně posílit Wall Street a americký pracovní trh. Zkrátka řečeno, ztráta jednoho je ziskem druhého.

Poučené banky

Velká Británie odchází z Evropské unie jako člen řady dotačních i strategických programů, kterými zůstane nadále i během přechodového období. Další budoucnost nelze v současné době předvídat. Tento faktor pravděpodobně sehraje roli především ve vzdělávání, protože zemi tak hrozí ztráta dominantního vlivu v předních vědeckých a studentských programech. Talentovaní studenti se začnou porozhlížet po příležitostech jinde, nemluvě o tom, že Spojené království by tak mohlo přijít o cenné finanční zdroje, pokud se představitelé Británie a unie neshodnou na oboustranně výhodném režimu. Británie by tak mohla vystupovat v roli přidruženého či pozorovatelského subjektu.

Nejcitelněji pocítí dopady brexitu ale provozovatelé malých a středních podniků, kteří v Británii představují zaměstnavatele 60 procent veškeré pracovní síly. Situace ale nemusí být tak temná. „Nervozita z pobrexitových změn u nich vyvolá spíše konzervativní tendence, zastaví expanzi podniku i nabírání nových lidí,“ upozorňuje Radovan Hypš, přičemž své tvrzení zmírňuje: „S největší pravděpodobností se nemusíme bát tak drastických opatření, jakých jsme byli svědky během poslední finanční krize.“ Připomíná tak politiku evropských bank, které po zásahu krizí nebyly schopny vyčlenit žádné finanční kapacity na poskytování dalších úvěrů těmto drobným podnikatelům, což významně ovlivnilo pracovní trh a navýšilo nezaměstnanost. „Během krize se většina bank zažila takový „wow moment“. To jim otevřelo oči. Od té doby postupují s větší obezřetností, jejich odpovědnost se zlepšila i z hlediska důslednějšího dodržování pravidel likvidity. Přesto tento efekt zafunguje, nejde ho jen tak pominout,“ dodává k tomu Hypš.

Brexit přitom vyvolal řadu dalších otázek, se kterými se bude vláda Borise Johnsona i Evropská komise muset vypořádat. Jednou z nich je „irská pojistka“, tedy ustanovení brexitové dohody, které stanovuje pravidla o celním styku mezi Severním Irskem a zbytkem Británie na jedné straně, a zároveň mezi Severním Irskem a samostatnou irskou republikou na straně druhé. Navíc, v nedávné době oznámila předsedkyně Skotské národní strany (SNP) Nicola Sturgeon, že její politická strana začala podnikat kroky k vypsání dalšího referenda o samostatnosti Skotského království. Oba tyto momenty teoreticky mají pro Británii destrukční potenciál, zahýbou nejen ekonomikou, ale i realitou pracujících. „Neměli bychom proto usínat na vavřínech. To, že brexit prozatím neuvrhl pracovní trh do takové nejistoty, jak se původně očekávalo, neznamená, že se to ještě nestane. Pokud ale zaměstnavatelé nepodcení přípravu a nebudou se pouštět do rizikových investic a projektů, tak to zatím vypadá, že se zaměstnanci z evropských států nemusí bát,“ uzavírá s proroctvím Radovan Hypš.