» Slovníček

Kvantitativní rozdíl mezi rozpočtem skutečným a strukturálním.

Je příspěvkovou  organizací podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR.  Jejím  úkolem  je  posilovat konkurenceschopnost české ekonomiky prostřednictvím podpory malých a středních podnikatelů, podnikatelské infrastruktury, inovací a získáváním zahraničních investic z oblasti výroby, strategických služeb a technologických center. Poskytuje následující   služby:

• Implementace dotačních programů financovaných EU a státem včetně státní investiční podpory.
• Formální poradenství k projektům.
• Správa databáze podnikatelských nemovitostí.
• Podpora subdodavatelů - správa databáze českých dodavatelských firem.
• Pomoc při realizaci investičních projektů.
• Služby pro zahraniční investory, kteří již působí v ČR, podpora při reinvesticích.

Psaní titulů

Institut dokládající určité skutečnosti, které není  nutné dokládat kvalifikovanějším způsobem.

Nepřímá daň - předmětem je přidaná hodnota zboží a služeb.

Podle skutečného.

Podle právního stavu.

Z hlediska budoucího práva.

Z hlediska platného práva.

Podpora, která  nesmí spolu  s  ostatními podporami de minimis poskytnutými jednomu  příjemci za  dobu  předchozích 3 (účetních) let přesáhnout  výši korunového ekvivalentu částky 200tis. EUR. Vždy se jedná o současné období a dvě předcházející. U podniků pověřených výkonem služeb obecného hospodářského zájmu jde o částku 500 000 EUR. Týká se všech forem státních podpor malého rozsahu, které pro svůj rozsah nespadají pod článek 87 a není tedy nutno jejich realizaci hlásit Komisi a žádat o souhlas (drobné podpory nemohu výrazněji ovlivnit obchod a hospodářskou soutěž v rámci celé Unie), ovšem s výjimkou vývozních podpor, rovněž se nesmí uplatňovat v zemědělství a dopravě, pouze u automobilové dopravy byla stanovena hranice „de minimis“ ve výši € 100.000.

Rozhodující je období tří roků: pokud by určitý subjekt obdržel za tři roky kumulativně podporu přesahující tento limit, přestává pravidlo platit a vláda musí takovou podporu ohlásit Komisi. Každý  členský  stát  je  povinen  tyto  podpory  registrovat. Vláda formálně žádá o negativní vyjádření Komise, tedy že podpora není v rozporu se všeobecným zákazem dle článku 87!

Do  roku 2006 platila  hranice de minimis 150tis. EUR.

Proces  např. v rámci samosprávy, kdy je vyžadována relativní samostatnost nižších  orgánů a relativní  nezávislosti na orgánech  ústředních.

Rozhodující řídící sféra, především  pro oblast ekonomicko-politickou na všech úrovních, státní správy a samosprávy.

Dědic je ten, komu náleží dědické právo. Za dědice lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout, pokud vznikne do jednoho roku od smrti zůstavitele.

Zdroj: zákon č. 89/2012 Sb.

-lz-

Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil. Výjimku tvoří stav, kdy zůstavitel této osobě prokazatelně konkrétní čin prominul. Vyloučen z dědictví je i zůstavitelův manžel, bylo-li zahájeno řízení o rozvod manželství a návrh podal zůstavitel v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí. Rodič zbavený rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával. Potomek toho, kdo je vyloučen z dědického práva, nastupuje při zákonné dědické posloupnosti na jeho místo (neplatí v případě stanoveném v §1482 odst.1).

Zdroj: zákon č. 89/2012 Sb.

-lz-

Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (§ 1475).

V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

Ve druhé třídě dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

Ve třetí třídě dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

Ve čtvrté třídě dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele.

v páté třídě dědí jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

V šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

Je-li někdo se zůstavitelem příbuzný z více než z jedné strany, má z každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému z této strany.

Zdroj: zákon č. 89/2012 Sb.

-lz-

Dědický nápad vzniká smrtí zůstavitele.

Zdroj: zákon č. 89/2012 Sb.

-lz-

Statut  zaměstnance  ve veřejné službě, jemuž  nemůže  být proti jeho vůli ukončen pracovní poměr. To lze jen v případě, pokud se zaměstnanec dopustil závažného porušení  svých povinností, ale také  v  případě, že  dovršil důchodového věku.

Deflace je opakem inflace. Je to situace, v níž dochází k absolutnímu (meziročnímu) poklesu cenové hladiny, obvykle měřenému indexem spotřebitelských cen. Krátkodobá deflační situace nemusí mít pro ekonomiku nepříznivé důsledky. Je dobrou zprávou pro spotřebitele, kteří za zboží či služby platí méně, ale již ne tak dobrou zprávou pro výrobce a prodejce, kteří za poskytované výrobky či služby inkasují méně. Deflační situace nastává, když obecně ve světové, případně specificky v národní ekonomice je příliš mnoho zboží (služeb) a málo peněz využitelných na jeho nákup. Krátkodobá deflační situace tak může být způsobena i poklesem cen dovozu - tzv. dovezená deflace. Dalším faktorem může být vývoj cen na dosud regulovaných trzích, a to ve dvou směrech: jednak snížením tempa administrativních změn cen v dosud regulovaných odvětvích a jednak ukončením regulací (v odvětví) a připuštěním konkurence, což obvykle vede ke snižování cen.

Krátkodobá deflační situace se za určitých okolností může rozvinout v deflační spirálu či past. Ta vypadá zhruba takto: Pokles cen (jak spotřebitelských, tak cen výrobců) vede ke snížení tržeb a zisků podnikatelské sféry. Podniky a podnikatelé jsou nuceni snižovat náklady. To obvykle vede k růstu nezaměstnanosti, případně i ke snižování mezd zaměstnanců. Rostoucí nezaměstnanost a klesající mzdy snižují koupěschopnou poptávku domácností. Nižší poptávka vede k dalšímu tlaku na snižování cen. Spirála je uzavřena.

Pád do deflační spirály má pro reálnou ekonomiku tyto důsledky: všeobecně se zvyšuje nejistota při ekonomickém rozhodování, výrazně se zvyšuje nejistota při alokaci kapitálu, jsou narušeny distribuční procesy, dochází k nevyužívání výrobního potenciálu ekonomiky a v důsledku toho se některé výrobní kapacity stávají nadbytečnými. Deflační spirála se projevuje i v peněžní ekonomice mimo jiné takto: klesají ceny aktiv a akciové trhy, nedostatečná je úvěrová emise a rovněž růst peněžní zásoby.

Zdroj: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/deflace

Zahrnuje změnu cen všech statků, které jsou tvořeny v ekonomice, je nejkomplexnější z cenových indexů, kterými se měří míra inflace v ekonomice. Vypočítává se na základě množství zboží v běžném období, jedná se tedy o tzv. Paascheho index.